Umění reagovat pohotově a v klidu. Tato dovednost se hodí, když vznikají konflikty, napětí nebo nepochopení. Firmy si důležitost komunikace uvědomují, přesto ji často začínají řešit teprve ve chvíli, kdy selhává. Problém přitom nebývá v komunikaci samotné, ale v nepřipravenosti lidí na situace, které nejsou příjemné.
Typicky jde o chvíle, kdy jsme pod tlakem. Někdo na nás útočí, kritizuje nás nebo zpochybňuje naši práci. A právě tehdy často nevíme, co říct. Z toho důvodu reagujeme impulzivně, přehnaně až bojovně. Nebo se naopak stáhneme a mlčíme. Obě varianty mají nepříznivý dopad – na vztahy, důvěru i naši pozici v týmu.
Příčinou číslo jedna je fakt, že pod vlivem stresu se výrazně mění fungování našeho mozku. Hůře se soustředíme a obtížněji si vybavujeme informace. Kontrolu naopak přebírají automatické reakce.
Tato studie zaměřená na fungování mozku ve stresu ukazuje, že na stres je nejcitlivější prefrontální kůra mozku, která řídí právě naše rozhodování, koncentraci a sebekontrolu. Proto ve stresu ztrácíme schopnost reagovat klidně a promyšleně. To je důvod, proč lidé často říkají věci, kterých později litují, nebo naopak neřeknou nic, i když by měli.
To, zda umíme reagovat vhodně i ve chvíli, kdy je to nepříjemné nebo jsme vystaveni konfliktu, má na svědomí naše komunikační zralost. A velkou roli v ní hraje naše paměť.
V náročných chvílích totiž nevymýšlíme nové věty. Vybavujeme si to, co už máme uložené. Pokud žádné opěrné body nemáme nebo v nás nejsou pevně zakořeněné, mozek sahá po nejrychlejší reakci – často právě emoční.
Tato studie dokládá, že naše schopnost vybavit si informace je pod tlakem značně narušena. K tomuto jevu dochází dokonce v několika paměťových systémech, od striatální paměti typu „podnět–reakce“ až po prefrontální paměť související s vymazáním.
Pokud ale opěrné body máme uložené a opakovaně aktivované, naše komunikační zralost roste. Jinými slovy – to, co si předem „natrénujeme“, máme v zátěži k dispozici.
To se týká nejen vět, ale i argumentů. V napjaté komunikaci často rozhoduje, jestli dokážeme rychle pracovat s fakty. Jestli si je vybavíme, zasadíme do kontextu a použijeme ve správný moment. Bez toho se komunikace snadno stáčí do emocí místo věcnosti.
Důležitá je také samotná práce se stresem. Pokud neumíme regulovat vlastní reakce, žádná naučená technika nepomůže. Emoční stabilitou vytváříme prostor mezi podnětem a reakcí. A právě v tomto prostoru se rozhoduje o kvalitě komunikace.
S tím úzce souvisí i pocit sebejistoty. Lidé, kteří mají vnitřní jistotu, komunikují pod tlakem jinak. Neútočí, ale ani neustupují. Dokážou držet hranice a co je velmi cenné v komunikaci - zůstávají věcní.
Tato sebedůvěra však nevzniká náhodně. Vzniká kombinací zkušenosti, přípravy, práce s vlastním nastavením a také vědomým posilováním paměti a celkového fungování mozku.
Ve firemním prostředí má komunikační nezralost velmi konkrétní dopady. Zvyšuje napětí, prodlužuje řešení problémů a oslabuje důvěru. Lidé začínají být opatrní a méně otevření. Také se více soustředí na ochranu sebe než na společný výsledek.
Komunikační zralost naopak přináší klid, efektivitu a stabilitu. Tito lidé umí řešit náročné situace bez zbytečných emocí a s přirozenou autoritou.
Pokud chcete, abyste vy nebo vaši zaměstnanci disponovali lepší komunikační zralostí, můžete váš mozek připravit na to, aby takovou komunikaci zvládl.
To znamená pracovat s pamětí, trénovat schopnost vybavovat si konkrétní reakce, posilovat pozornost a učit se zvládat stres. Právě na těchto oblastech pracuji se svými klienty. Pomáhám majitelům firem, manažerům i jejich podřízeným rozvíjet paměť, koncentraci a mentální stabilitu tak, aby dokázali reagovat pohotově, klidně a s jistotou i v náročných komunikačních situacích.
