• Čeština
  • Deutsch
  • English

Běháte, chodíte na procházky, plavete nebo jezdíte na kole, abyste měli lepší kondici? Výborně. Ale co když vám pohyb prokazuje ještě mnohem větší službu, než si myslíte? Pohyb totiž neprospívá pouze našim svalům a srdci. Pravidelná fyzická aktivita doslova mění prostředí, ve kterém funguje náš mozek.

 

Mozek potřebuje pohyb

Když se hýbeme, zvyšuje se nám průtok krve mozkem, který tak dostává více kyslíku a živin. V těle se také aktivují procesy, které podporují činnost a odolnost nervových buněk.

Jedním z důležitých hráčů je tzv. BDNF (brain-derived neurotrophic factor), někdy přezdívaný jako „hnojivo pro mozek“. Tato látka podporuje zdraví neuronů, jejich růst, plasticitu i vytváření nových synaptických spojení. Právě díky nim se dokážeme učit, ukládat informace a přizpůsobovat se novým situacím. Pohyb, zejména ten aerobní, což je například běh nebo svižná chůze, může hladinu BDNF zvyšovat.

Zajímavé je, že účinky pohybu nemusíme hledat jen v dlouhodobých změnách. Už jedna dávka aerobního cvičení může přechodně zvýšit hladinu BDNF v krvi. Tento výzkum například zjistil, že jednorázové cvičení má malý, ale statisticky významný pozitivní vliv na kognitivní výkon. Efekt se projevil během cvičení, bezprostředně po něm i s časovým odstupem.

Trénink jako investice do paměti

Zvláštní pozornost vědci věnují hippocampu – části mozku, která je zásadní pro učení a paměť. Výzkumy ukazují, že pravidelný pohyb podporuje jeho fungování a neuroplasticitu, tedy schopnost mozku vytvářet a měnit nervová spojení.

Tato studie ukázala, že šest měsíců aerobního tréninku zvětšilo u starších dospělých objem hippocampu přibližně o 2 % a zlepšilo jejich prostorovou paměť. Podobné výsledky přinesla i tato studie, která u mladých dospělých mužů poukázala na souvislost mezi aerobním cvičením, zvýšenou hladinou BDNF v krvi a lepším fungováním hippocampu.

Vědci navíc zkoumají neurogenezi, tedy vznik nových nervových buněk. U zvířat je její podpora pohybem dobře doložená, u lidí jsou důkazy zatím nepřímé. Jisté ale je, že pohyb vytváří mozku příznivé podmínky pro neuroplasticitu a pravděpodobně i pro neurogenezi.

Kolik pohybu mozek potřebuje?

Světová zdravotnická organizace (WHO) aktuálně doporučuje dospělým 150 až 300 minut pohybu střední intenzity týdně, případně 75 až 150 minut intenzivní aerobní aktivity týdně. K tomu alespoň dvakrát týdně posilování.

Nejde přitom jenom o kondici. V těchto doporučeních WHO uvádí, že pravidelná fyzická aktivita souvisí také s pamětí, strukturou mozku, lepšími kognitivními funkcemi a nižším rizikem jejich zhoršování.

Jak je to s dlouhověkostí?

Podobně uvažují i odborníci na dlouhověkost (longevity). Lékař Peter Attia zdůrazňuje význam kombinace vytrvalostního tréninku, intenzivnějších intervalů a silového cvičení. Pro zdraví mozku je podle něj přínosná také kombinace pohybu a mentální aktivity – například tenis, tanec nebo týmové sporty, při kterých musíme současně koordinovat pohyby, orientovat se v prostoru, rychle reagovat a rozhodovat se.

Neurobiolog Andrew Huberman zase uvádí, že už 20 až 30 minut vytrvalostního pohybu, například běhu, plavání nebo jízdy na kole, může krátkodobě zlepšit výkon v testech pracovní paměti, a zmiňuje také zajímavý experiment – šest šestisekundových sprintů na rotopedu s minutovou pauzou mezi nimi, po kterých se rovněž zlepšily výsledky kognitivních testů.

Myslete na svůj budoucí mozek

Na pohybu je krásné, že jeho přínosy nekončí ve chvíli, kdy si sundáme sportovní oblečení. Každý trénink je pro mozek určitým stimulem a investicí do jeho budoucí kondice. Péče o paměť a mentální výkonnost totiž nemusí znamenat jen luštění křížovek, čtení nebo učení se cizího jazyka. Někdy stačí obout tenisky a vyrazit ven.

Firmy plánují rozvoj svých lidí na roky dopředu. Jejich schopnost učit se a zvládat změny ale často berou jako samozřejmost. Stejně tak i my sami bereme svůj mozek jako samozřejmost: dokud funguje, neřešíme ho, a o jeho kondici začneme přemýšlet, až když si všimneme, že něco nejde tak snadno jako dřív. Přitom i mozek se dá průběžně podporovat v tom, aby dobře fungoval i s přibývajícími lety. A protože se pracovní i aktivní život prodlužuje, má smysl začít včas – ještě v době, kdy žádný problém není vidět.

Kognitivní změny přicházejí pozvolna

S věkem se mění způsob, jakým mozek pracuje s informacemi. Přibývající roky mohou zpomalovat rychlost jejich zpracování nebo vybavování si detailů. Zároveň ale přinášejí zkušenosti a znalosti, o které se mozek může opřít.

S péčí o mozek přitom nemusíme čekat až na důchod. Zajímavý pohled přináší tato analýza, podle které se první měřitelné změny v kognitivním fungování objevují už mezi 31. a 40. rokem života. Nejde však o náhlý zlom ani o to, že mozek automaticky ztrácí výkon. Je to pozvolný proces, který se u různých lidí projevuje různou rychlostí.

A přestože se fungování mozku v průběhu života mění, fascinující je, že si i ve vyšším věku zachovává schopnost učit se a přizpůsobovat se. A to bychom měli reflektovat.

Mozek potřebuje nové podněty

Ano, rutina má v práci i životě jistě svoje místo. Díky ní zvládneme řadu věcí rychleji a bez zbytečné mentální námahy. Pokud ale dlouhodobě děláme totéž stejným způsobem, mozek dostává méně příležitostí hledat nové impulsy a způsoby řešení.

Tady nastupuje na scénu prostor pro učení. Nový projekt, technologie, pracovní role nebo spolupráce s někým z jiné generace mohou být pro mozek přívětivější než další rok na autopilota.

Stejný princip můžeme uplatnit i mimo práci – naučit se něco nového, změnit zaběhnutý způsob toho, jak řešíme různé věci, nebo si jednoduše pravidelně dopřát činnost, u které mozek nemůže fungovat jenom ze zvyku.

Zajímavá je například tato studie, která ukázala souvislost mezi vyššími mentálními nároky práce a lepším kognitivním fungováním před důchodem i pomalejším kognitivním poklesem po něm.

Ale pozor – neznamená to, že sami sebe nebo své podřízené musíme neustále „challengovat“. Jde spíš o to, aby se to, co děláme, časem úplně nezautomatizovalo.

Paměť není jen otázkou věku

„On už si to nepamatuje. Ona se ten nový systém učí pomaleji.“ Takové věty mohou v práci zaznít snadno. Jenže paměť ani schopnost učit se nefungují izolovaně. Ovlivňuje je pozornost, spánek, stres, pohyb, emoce i sociální kontakt. Svou roli hraje také to, jaké podněty a výzvy mozku během života poskytujeme.

Proto bychom měli přemýšlet nejen o pracovním prostředí, ale i o vlastních návycích. Kolik prostoru máme během dne na soustředění? Kdy opravdu vypneme? Učíme se ještě něco nového? Hýbeme se? A máme kolem sebe lidi, se kterými můžeme sdílet zkušenosti a podněty?

Nejde jen o výkon

Práce není jenom seznam úkolů. Je to také prostředí, lidé a vztahy. Rozhovor s kolegou, společné řešení problému, mentoring nebo práce v týmu zaměstnávají mozek jinak než dlouhodobá izolace.

Tato studie například zjistila, že existuje souvislost mezi vyšší mírou sociální aktivity a pomalejším kognitivním poklesem.

Sociální kontakt proto nemusí být jen příjemným bonusem pracovního dne. I on patří mezi podněty, které mozek zpracovává. A podobně jako u práce platí, že způsob, jakým žijeme a jak trávíme čas, může být pro náš mozek buď zajímavější, anebo méně podnětný.

Co s tím můžete dělat už dnes?

Každodenní péče o mozek nemusí znamenat žádný složitý režim. Zkuste se pravidelně naučit novou věc, občas vystupte ze zaběhnutého způsobu práce, během dne se protáhněte, vytvořte si podmínky ke kvalitnímu spánku a dopřejte mozku i čas na odpočinek (i když vím, že už chcete mít otravný úkol co nejrychleji hotový). Stejné principy mohou být součástí péče i o zaměstnance ve firmách.

Na toto téma navazují moje firemní workshopy zaměřené na rozvoj kompetencí mozku jakými je např. paměť, koncentrace, efektivní učení nebo práce se stresem. V rámci individuálního koučinku či tréninku zase pracujeme s konkrétními potřebami a návyky, které pomáhají udržet mozek ve fit kondici.

crossmenu