Firmy plánují rozvoj lidí na roky dopředu, jejich schopnost učit se a zvládat změny ale často berou jako samozřejmost. Stejně tak my sami máme tendenci řešit kondici mozku až ve chvíli, kdy si všimneme, že něco nejde tak snadno jako dřív. Přitom i mozek se dá průběžně trénovat a podporovat v tom, aby dobře fungoval i s přibývajícími lety. A protože se pracovní i aktivní život prodlužuje, má smysl začít včas – ještě v době, kdy žádný problém není vidět.
Kognitivní změny přicházejí pozvolna
S věkem se mění způsob, jakým mozek pracuje s informacemi. Přibývající roky mohou zpomalovat rychlost jejich zpracování nebo vybavování si detailů. Zároveň ale přinášejí zkušenosti a znalosti, o které se mozek může opřít.
S péčí o mozek přitom nemusíme čekat až na důchod. Zajímavý pohled přináší tato analýza, podle které se první měřitelné změny v kognitivním fungování objevují už mezi 31. a 40. rokem života. Nejde však o náhlý zlom ani o to, že mozek automaticky ztrácí výkon. Je to pozvolný proces, který se u různých lidí projevuje různou rychlostí.
A přestože se fungování mozku v průběhu života mění, fascinující je, že si i ve vyšším věku zachovává schopnost učit se a přizpůsobovat se. A to bychom měli reflektovat.
Mozek potřebuje nové podněty
Ano, rutina má v práci i životě jistě svoje místo. Díky ní zvládneme řadu věcí rychleji a bez zbytečné mentální námahy. Pokud ale dlouhodobě děláme totéž stejným způsobem, mozek dostává méně příležitostí hledat nové impulsy a způsoby řešení.
Tady nastupuje na scénu prostor pro učení. Nový projekt, technologie, pracovní role nebo spolupráce s někým z jiné generace mohou být pro mozek přívětivější než další rok na autopilota.
Stejný princip můžeme uplatnit i mimo práci – naučit se něco nového, změnit zaběhnutý způsob toho, jak řešíme různé věci, nebo si jednoduše pravidelně dopřát činnost, u které mozek nemůže fungovat jenom ze zvyku.
Zajímavá je například tato studie, která ukázala souvislost mezi vyššími mentálními nároky práce a lepším kognitivním fungováním před důchodem i pomalejším kognitivním poklesem po něm.
Ale pozor – neznamená to, že sami sebe nebo své podřízené musíme neustále „challengovat“. Jde spíš o to, aby se to, co děláme, časem úplně nezautomatizovalo.
Paměť není jen otázkou věku
„On už si to nepamatuje. Ona se ten nový systém učí pomaleji.“ Takové věty mohou v práci zaznít snadno. Jenže paměť ani schopnost učit se nefungují izolovaně. Ovlivňuje je pozornost, spánek, stres, pohyb, emoce i sociální kontakt. Svou roli hraje také to, jaké podněty a výzvy mozku během života poskytujeme.
Proto bychom měli přemýšlet nejen o pracovním prostředí, ale i o vlastních návycích. Kolik prostoru máme během dne na soustředění? Kdy opravdu vypneme? Učíme se ještě něco nového? Hýbeme se? A máme kolem sebe lidi, se kterými můžeme sdílet zkušenosti a podněty?
Nejde jen o výkon
Práce není jenom seznam úkolů. Je to také prostředí, lidé a vztahy. Rozhovor s kolegou, společné řešení problému, mentoring nebo práce v týmu zaměstnávají mozek jinak než dlouhodobá izolace.
Tato studie například zjistila, že existuje souvislost mezi vyšší mírou sociální aktivity a pomalejším kognitivním poklesem.
Sociální kontakt proto nemusí být jen příjemným bonusem pracovního dne. I on patří mezi podněty, které mozek zpracovává. A podobně jako u práce platí, že způsob, jakým žijeme a jak trávíme čas, může být pro náš mozek buď zajímavější, anebo méně podnětný.
Co s tím můžete dělat už dnes?
Každodenní péče o mozek nemusí znamenat žádný složitý režim. Zkuste se pravidelně naučit novou věc, občas vystoupit ze zaběhnutého způsobu práce, během dne se hýbat, dobře spát a dopřát mozku i čas na odpočinek. Stejné principy mohou být součástí péče i o zaměstnance ve firmách.
Na toto téma navazují moje firemní workshopy zaměřené na trénink paměti, koncentraci, efektivní učení a práci se stresem. V rámci individuálního koučinku zase pracujeme s konkrétními potřebami a návyky, které pomáhají udržet mozek ve fit kondici i s přibývajícími roky.
